První jarní víkend s předpovědí slunce a dvouciferných teplot. Už vidíte tu krásnou vyjížďku – prázdná okreska, zatáčky, svoboda. Sejdete do garáže, pootočíte klíčkem a... nic. Baterie vybitá, řetěz suchý jak Sahara, pneumatiky měkké a brzdy pískají jak flétnové kvarteto.
Takhle to ale u vás na jaře vypadat nemusí. Stačí motorce věnovat pár hodin pozornosti, než ji poprvé vytáhnete na silnici, a celý start sezóny bude probíhat jako po másle. Pojďme si projít, co všechno zkontrolovat a jak na to.
Nečekejte až na pěkné počasí. Motorku se vyplatí nachystat na sezónu s předstihem.
Vybitá baterie – nejčastější důvod, proč se na jaře nerozjedete
Pootočíte klíčkem, startér se roztočí, ale motor se odmítne probudit. Nebo se startér ani vůbec neroztočí a z motorky se ozve jen smutné cvaknutí.
Baterie funguje jak má jen tehdy, když ji pravidelně dobíjíte. Ale nechte ji přes zimu bez povšimnutí a na jaře se možná budete divit. I klidně stojící motorka totiž nějakou energii spotřebuje – elektronika, alarm, paměť palubního počítače. Za tři měsíce zimy můžete přijít o půlku kapacity. A pokud jste přes podzim moc nejezdili, baterie už na startu zimy nebyla úplně svěží.
Co s tím? Než začnete motorku znovu a znovu „nakopávat“, změřte napětí baterie voltmetrem. Plně nabitá má 12,6 až 12,8 V. Cokoliv pod 12,4 V znamená, že potřebuje dobít.
- Nechce se vám hlídat stav nabití baterie? Inteligentní nabíječky rozeznají typ baterie, nabijou ji správně a pak jen udržují. Přes zimu ji můžete nechat připojenou a baterie bude na jaře připravená.
- Konvenční nabíječky fungují taky, ale musíte hlídat čas a proud. AGM nebo lithiové baterie může nevhodné nabíjení položit.
- Hodina nabíjení většinou stačí na první start, ale ideální je nechat baterii nabíjet přes noc.
Kdy koupit novou baterii? Pokud baterie po dobití drží napětí pod 12,4 V nebo se při startu hned propadne, je konec. Klasická olovená baterie vydrží 2–3 roky, AGM až 10 let – pokud ji správně ošetřujete. Lithiové jsou nejdražší, ale vydrží nejvíc.
A v neposlední řadě pozor na korozi na svorkách. Bílý nebo zelenavý povlak zhoršuje kontakt a baterie se pak chová, jako by byla vybitá, i když není. Svorky očistěte drátěným kartáčem a namažte vazelínou nebo technickým tukem.
Předtím, než se pustíte do dalších kroků, zkontrolujte stav baterie motorky voltmetrem.
Kontrola oleje a provozních kapalin
Motorka po zimě sedí v garáži a na první pohled to vypadá, že je všechno v pohodě. Ale kapaliny mezitím žijí svým vlastním životem – oxidují, pohlcují vlhkost, ztrácejí své původní vlastnosti. Než vyjedete z garáže, věnujte pár minut kontrole. Možná si tím ušetříte brzkou návštěvu servisu.
| Interval výměny | Co hlídat | |
|---|---|---|
| Motorový olej | 5 000–10 000 km / 1× ročně | Hladina mezi MIN a MAX, zbarvení |
| Brzdová kapalina | Každé 2 roky | Čirá barva, žádné bubliny |
| Chladicí kapalina | Každé 2–3 roky | Hladina, zbarvení, koncentrace |
Motorový olej
Olej je krev motorky. Po zimě zkontrolujte, že je hladina na zahřátém motoru mezi značkami MIN a MAX (před kontrolou motor ale zase vypněte a nechte pár minut odstát). Pokud je pod minimem, dolejte správný typ podle manuálu.
Ale pozor: hladina sama o sobě není všechno. Olej je třeba pravidelně měnit. Pokud jste ho vyměnili před zimou, bude nejspíš v pohodě. Ale pokud tam stojí ještě z minulé sezóny a najeli jste přes 5 000 až 10 000 km (podle typu), je čas na výměnu motorového oleje. Spolu s ním vždycky měňte i filtr – stojí pár korun a vyplatí se to.
Starý olej v motorce je nejlepší vyměnit už před začátkem zimy... ale lepší pozdě než vůbec.
Brzdová kapalina
Brzdová kapalina je hygroskopická. To znamená, že na sebe váže vodu a vlhkost z okolí, což po čase nedělá dobrotu. Podívejte se do průhledné nádržky – kapalina má být čirá až jantarová. Když je tmavá nebo zakalená, vyměňte ji. Interval výměny je přibližně každé 2 roky, bez ohledu na kilometry. Jinak se vám bude brzdit hůř a hůř – a brzdy si už možná jednou řeknou, že toho mají dost.
Chladicí kapalina
Pokud máte vodou chlazenou motorku, zkontrolujte nádrž s chladicí kapalinou. Má být mezi MIN a MAX a hlavně čirá (zelená, červená, žlutá podle typu). Hnědá barva = rez v systému = problém.
Prověřte hloubku, tlak a celkový stav pneumatik
Můžete mít motorku za statisíce, ale s pneumatikami ohoblovanými až na dráty vám to nebude nic platné. Motocyklové pneumatiky jsou jediný kontakt mezi vámi a vozovkou – a ten kontakt se odehrává na dvou plochách o velikosti tenisového míčku.
Tlak vzduchu
Po zimě jsou pneumatiky skoro vždycky měkké. Vzduch prostě uniká, i když pomalu. A podhuštěné pneumatiky znamenají u motorky horší stabilitu a i větší riziko defektu. Nesmíte to ale při dofukování přehnat, ani nadhuštěné pneumatiky totiž nejsou žádná výhra.
| Podhuštěné pneumatiky | Nadhuštěné pneumatiky | |
|---|---|---|
| Ovladatelnost | Motorka se chová "plovavě", v zatáčkách se hůř ovládá | Tvrdé odpružení, horší přilnavost v zatáčkách |
| Životnost a opotřebení | Pneumatiky se víc ohřívají, rychleji stárnou | Nerovnoměrné opotřebení uprostřed dezénu |
| Spotřeba | Vyšší spotřeba paliva | Mírně nižší spotřeba, ale na úkor komfortu |
| Brzdná dráha | Horší brzdná dráha | Menší kontaktní plocha = delší brzdná dráha |
| Bezpečnost | Riziko poškození bočnice při nárazu | Tvrdé nárazy, možnost prasknutí |
Správný tlak najdete v manuálu nebo na štítku na rámu – typicky 2,0 až 2,9 bar. Přední pneumatika má obvykle nižší tlak než zadní. Tlak měřte zásadně na studených pneumatikách před jízdou, po jízdě se totiž vzduch zahřeje a tlak stoupne.
Správnou hloubku dezénu si většina řidičů hlídá. Na kontrolu tlaku se ale často zapomíná. Ten přitom může přes zimu výrazně klesnout.
Hloubka dezénu
Zákony říkají, že minimální hloubka dezénu je 1,6 mm. Ale je to jako chodit po ledě v botách s hladkou podrážkou – teoreticky to možné je, ale v praxi nic moc. Doporučená minimální hloubka je 2 až 3 mm. Hloubku dezénu měřte na více místech – ve středu i na okrajích – opotřebení je totiž jen málokdy rovnoměrné.
Vizuální kontrola
Motopneu sice můžou vypadat jako nové, ale po zimě se v nich občas objeví deformace, které nejsou viditelné na první pohled. Důkladně si proto pneumatiky prohlédněte, jestli neuvidíte:
- Praskliny a trhliny – zvlášť nebezpečné na bočnicích, kde je guma nejtenčí.
- Boule nebo deformace – okamžitě pneumatiku vyměňte, hrozí prasknutí.
- Cizí předměty – hřebíky, kamínky, kousky skla.
- Plošky ze stání – když motorka stála celou zimu na jednom místě, můžou se vytvořit mírné plošky. Většinou si to po pár kilometrech sedne, ale pokud cítíte lehké vibrace i po 50 kilometrech, může být poškození trvalé.
Mimochodem... pokud máte pocit, že přes zimu guma ztvrdla a není tak přilnavá jako bývala, nejspíš se vám to nezdá. Gumová směs potřebuje po odpočinku trochu zahřát. První kilometry proto jeďte opatrně, hlavně v zatáčkách.
Řetěz a sekundární převod
Řetěz je spojka mezi motorem a koly. Pokud je moc volný, těsný, suchý nebo zarezlý, budete si ničit rozetu (velké ozubené kolo u zadního kola) a pastorek (malé ozubení u motoru). Krom toho vám může vám řetěz může taky přeskočit nebo nedej bože prasknout. A věřte, že řetěz letící kolem nohy při stovce není zážitek, který si budete chtít zopakovat.
Když už budete řetěz napínat nebo mazart, vždy zkontrolujte také stav rozety a pastorku. Zuby nesmí být hákovité nebo špičaté. Když vypadají jako žraločí, je čas na výměnu.
Kontrola napnutí
Řetěz musí mít správný průvěs – většinou 30 až 50 mm uprostřed mezi rozetou a pastorkem. Přesnou hodnotu najdete v manuálu. Jak to změřit:
- Postavte motorku na středový stojan nebo zvedák, zadní kolo musí viset ve vzduchu.
- Najděte nejtěsnější místo řetězu a otáčejte kolem a sledujte, kde je řetěz nejpnutější.
- Změřte průvěs na tomto místě.
Příliš volný řetěz může přeskočit, příliš napnutý ničí ložiska a klouby řetězu. Seřízení není raketová věda, ale pokud jste to ještě nedělali, pusťte se do toho radši s manuálem, nebo si nechte poradit od zkušeného kamaráda motorkáře.
Řetěz u motorky by měl mít průvěs cca 30 až 50 mm mezi rozetou a pastorkem
Mazání řetězu
Řetěz potřebuje mazat poměrně často, přibližně každých 300 až 500 km nebo po každé jízdě v dešti. A stoprocentně i po zimě před sezónou.
Správný postup mazání řetězu vypadá takto:
- Vyčistěte řetěz – použijte speciální čistič řetězů ve spreji. Nikdy ne benzín nebo ředidlo! Ty totiž ničí těsnění mezi články.
- Nechte řetěz oschnout – 10 až 15 minut bude stačit, čistič potřebuje chvíli působit.
- Nastříkejte mazivo – na vnitřní stranu řetězu (tu, co je u pastorku) a pomalu otáčejte kolem.
- Nechte zatáhnout – počkejte 15 minut, než se mazivo vsákne do všech článků.
- Setřete přebytečné mazivo – zvenku má být řetěz téměř suchý, mazivo musí být hlavně ve vnitřních částech.
Dobře namazaný řetěz je mírně lesklý – ne suchý, ale ani to z něj nesmí kapat. Jinak při startu zašpiníte motorku, sebe i všechno kolem.
NÁŠ TIP: Pokud chcete mít klid a jistotu, že bude řetěz vždy promazaný, investujte do automatického naolejovače. Nainstalujete ho jednou, občas doplníte olej a máte po starostech. Za pár let se vám investice vrátí v delší životnosti jednotlivých součástek.
Jaro je čas na mycí generálku
Motorka po zimě vypadá... no asi jako všechno, co se válí pár měsíců v garáži bez dohledu. Prach, pavučiny, skvrny od oleje, matný lak. Můžete na ni sice hned naskočit a jet, ale opravdu to chcete? Když ji dáte do pucu, bude zaprvé vypadat jako nová. A zadruhé si na čisté motorce snadno všimnete různých problémů, které byste jinak přehlédli (například prasklé díly, uvolněné hadičky, povolené šrouby atp.).
Nehledejte zkratky. Pokud chcete čistou motorku, vezměte do ruky hadr, saponát a pusťte se do čištění vlastnoručně. Nebo řekněte třeba synovci za extra kapesné.
Správné mytí motorky
Zapomeňte na myčku s vysokotlakým čističem. Jo, je to rychlé, ale tlak vody dokáže vyhnat mazivo z ložisek, dostat se do elektroniky a roztrhat těsnění. Motorka není auto, je mnohem citlivější. Postup, který funguje:
-
Příprava – motorka musí být studená. Když se pustíte do mytí horké motorky, čistící chemie se okamžitě vypaří a nic neudělá – a navíc můžou vznikat škváry a skvrny. Postavte si ji na místo, kde je přístupná ze všech stran.
-
Odmašťování – tady použijte speciální motočistič. Nastříkejte ho na suchou motorku, nechte 5 až 10 minut působit. Chemie rozloží silniční špínu, mrtvý hmyz a mastné skvrny. Důležité: neaplikujete ho na brzdy a řetěz.
-
Oplachování – nejlépe poslouží gumová hadice s rozprašovačem. žádný tlak, jenom jemný proud. Soustřeďte se na dolní části jako blatníky, kyvku, motor. Elektroniku opláchněte jen opatrně.
-
Ruční domytí – houba nebo měkký kartáč + voda se šampónem na motorky. Projděte všechny části, do nedostupných míst se dostanete třeba klidně starým zubním kartáčkem.
-
Sušení – osušte motorku měkkým čistým hadrem nebo třeba starým ručníkem. Hlavně spoje, ložiska a elektroniku. Potom na chvíli nahoďte motor, teplo vysuší zbytek.
Jak pečovat o lakované, kovové a plastové části
Čistá motorka je nejen hezká na pohled, ale vypadá dobře i po letech. Ale dosáhnout toho... to je dřina. Každý materiál totiž potřebuje speciální péči. Co funguje na laku, zničí plasty, a co chrání chrom, na hliníku nedělá nic.
Na lak použijte klasický vosk, který chrání před UV zářením a nečistotami. Naneste v tenké vrstvě, nechte zaschnout do běla, vyleštěte měkkým hadrem. Vydrží měsíc–dva. Nebo sáhněte po nano keramické ochraně, která je dražší, ale vydrží celou sezónu, odpuzuje vodu a špína se na laku nedrží. Plasty potřebují speciální přípravky, které obnovují barvu a chrání před UV zářením. Bez nich časem šednou a stávají se křehčími.
A nakonec jsou tu kovové části – ty si žádají individuální přístup podle typu materiálu:
- Chrom ošetřete speciálním chromovým leštičem a pak ochranným voskem.
- Hliník může oxidovat (bílý povlak) – hliníkový leštič to odstraní, pak použijte ochranný sprej.
- Nerez výfuku vyčistěte speciálním čističem na nerezovou ocel, ale nedávejte tam vosk – shoří při prvním nahřátí a bude to smrdět.
Neolejujte těsnící gumy – ty mají své vlastní silikonové spreje nebo speciální balzámy. Petrolej a podobné přípravky je ničí.
